Camp 2025

01.08. – 07.08.

⋅ Summercamp for kids ⋅ Kindersommerlager ⋅ Letní tábor pro děti ⋅

Pohled zpět

V den příjezdu jsme se seznámili při skákání přes švihadlo, každý musel skákat tolikrát, kolik mu bylo let. Někteří kluci se hned zeptali na stavební materiál a nářadí. Za soumraku létal vzduchem heuler (míč s péry vzadu). Bohužel ohrožoval některé stany, ale okamžitě přispěl k porozumění mezi národy.

Po snídani u ohně bylo počasí navzdory dešti vhodné pro lukostřelbu na okraji lesa. Někteří měli s sebou vlastní luky, od sportovních luků až po ručně vyřezávané luky, bylo na co se dívat. Poté se pilně stavěla stromový dům a bouda. Odpoledne téměř nepřetržitě pršelo, když jsme navštívili místní vesnickou slavnost. Tam jsme dostali nejlepší ručně grilované hamburgery, neidentifikovatelnou červenou limonádu a s trochou trpělivosti i hranolky. Dechová kapela byla popsána jako „vůbec ne špatná jako doprovodná hudba“. Několik dětí si nechalo namalovat obličej a k dispozici bylo neomezené množství mýdlových bublin a balónků. Ať už pršelo nebo ne, byla to zábava.
K večeři jsme měli brambory s tvarohem a spoustou česneku v suché jurtě. Poté si děti hrály „Vlkodlaci z Düsterwaldu“ s dobrou náladou a občasným překladatelským chaosem. Kolem 22. hodiny se všichni dobrovolně schovali do svých stanů.

Následující den jsme se vydali na výlet ke dvěma různým skalám. Cestou jsme si dali lahodnou zmrzlinu, ale také jsme měli potíže s kolíčky na prádlo, které by nám při návratu domů mohly způsobit neštěstí. V řídkém bukovém lese jsme konečně za slunečného počasí změřili své síly v přetahování lanem.

Následujícího rána bylo zespodu slyšet bušení a klepání a nahoře ve slavném kruhu stromů s vícepodlažními houpacími sítěmi se vedly živé rozhovory. V poledne jsme vyrazili na výlet do města. Malé městečko nabízí honosný asijský supermarket, který má prostě všechno, co je dostatečně barevné, mimo jiné i velmi oblíbený, ale pochyný sliz, který voní jako mycí prostředek a je v každém ohledu bez chuti. Ale obchod měl také kladky a lana pro kladkostroj na stromovém domě. Velmi působiví byli jeleni v zámeckém parku, které děti krmily jablky, která nasbíraly po cestě. Volně se tam pohybují v parku a nechají se dokonce pohladit.

Na velký výletní den bylo dopoledne vytoužené počasí na koupání. Voda byla poměrně chladná, ale osvěžení přišlo všem vhod. Právě když byl poslední ještě ve vodě, začalo opět mrholit, a tak jsme rychle sbalili věci a vydali se na cestu domů. Naštěstí byla cesta zpět suchá. Autobusy však jezdily tak zřídka, že jsme mohli jet jen jednu zastávku. Cestou jsme mohli ochutnat sem tam nějaké sladké, zralé mirabelky. Houby, které jsme našli (obří pýchavky), skončily po návratu domů na pánvi a byly doplněny o parasolky, které jsme nasbírali bosýma nohama z kopřiv. K večeři jsme kvůli neustávajícímu dešti opět jedli v jurte, a to s proso a alternativní omáčkou bez hub.

Ve středu bylo slunečno a sucho. Docela obtížná honba za pokladem skončila odpoledne úspěšně. Děti měly opět spoustu času na volejbal a stromový dům byl slavnostně otevřen houpací sítí a přijímačem světových stanic. Druhý stanový domek byl také dokončen a poskytuje úkryt před deštěm. Výlet k vesničance s mnoha zvířaty byl vrcholem, protože právě hodinu před příjezdem dětí se koze narodila kůzle (ačkoli majitelka vůbec nevěděla, že je březí). Děti mohly dát oběma kozlům jména, Zachariáš a Rozi. Mladí československí ovčáci si s dětmi divoko hráli a pak, i když zrovna nebyl k dispozici žádný sedlo, mohly děti jezdit na krotkém hřebci.

V slunečný den odjezdu byla přijata a úspěšně zvládnuta naše „kakaová výzva“: vaření kakaového mléka na malém dřevěném sporáku. Na závěr je třeba pozitivně zdůraznit, že ani jedno dítě si nestěžovalo na počasí, a to ani přes velmi chladné noci s teplotou 11 °C a často velmi zatažené, deštivé dny. Byla to velmi živá skupina a některé vtipy nám zůstanou v paměti: „He is from the north, what to expect!“ (Je ze severu, co můžete čekat!), takže bez „bad memories”, „Aloha“ přátelé! 😉

Rückblick

Am Anreisetag lernten wir uns beim Seilspringen kennen, jeder musste so oft hüpfen wie alt er ist. Einige Jungs fragten sofort nach Baumaterial und Werkzeug. Zur Abenddämmerung flog ein Heuler durch die Luft (ein Ball mit Federn hinten). Er gefährdete zwar leider unerwünscht so manches Zelt, wirkte aber sofort völkerverständigend.

Nach Frühstück am Feuer war das Wetter trotz Nässe gut zum Bogenschießen am Waldrand. Einige hatten eigene Bögen dabei, vom Sportbogen bis zum handgeschnitzen Bogen konnte man einiges bestaunen. Nachher wurde fleißig am Baumhaus und einer Hütte gebaut. Am Nachmittag regenete es fast durchgängig als wir das örtliche Dorffest besuchten. Dort gab es beste handgegrillte Burger, eine undefinierbare rote Limonade und mit etwas Geduld auch Pommes. Die Blaskapelle wurde als “gar nicht so schlecht als Hintergrundmusik” beschrieben. Ein paar Kinder hatten sich das Gesicht schminken lassen und es gab unbegrenzten Nachschub an Seifenblasen und Luftballons. Regen hin oder her, es war spaßig.
Zum Abendessen gab es Kartoffeln mit Quark und reichlich Knoblauch in der trockenen Jurte. Danach spielten die Kinder noch “Die Werwölfe von Düsterwald”, mit viel guter Laune und gelegentlichem Übersetzungschaos. Gegen 22 Uhr verkrochen sich alle freiwillig in ihre Zelte.

Am darauffolgenden Tag wanderten wir zu zwei verschiedenen Felssteinen. Unterwegs gab es leckeres Eis, aber auch einigen Ärger mit Wäscheklammern, die einem beim Heimkommen Unglück beschert hätten. In einem lichten Buchenwald maßen wir unsere Kräfte beim Tauziehen bei endlich mal sonnigem Wetter.

Am nächsten Vormittag hörte man es von unten Hämmern und Klopfen und oben im berühmten Baumkreis der mehrstöckigen Hängematten wurde sich lebhaft unterhalten. Mittags starteten wir dann zum Stadtausflug. Die Kleinstadt bietet einen pompösen Asia-Supermarkt, der einfach alles hat, solange es nur bunt genug ist, u.a. einen bei Kindern sehr beliebten, fragwürdigen Schleim, der nach Spülmittel riecht und in jeder Hinsicht geschmacklos ist. Aber der Laden hatte auch Umlenkrollen und Seile für den Flaschenzug des Baumhauses. Sehr beeindruckend waren die Rothirsche des Schlossparks, welche die Kinder mit den Äpfeln fütterten, die sie unterwegs gesammelt hatten. Sie laufen dort frei im Park und ließen sich sogar streicheln.

Am großen Wandertag danach gab es vormittags das ersehnte Badewetter. Das Wasser war recht kühl, aber eine Erfrischung kam allen gelegen. Gerade als der letzte noch im Wasser war begann es schon wieder zu tröpfeln und so packten wir eilig zusammen, um uns auf den Heimweg zu machen. Glücklicherweise war die Rückwanderung dann doch noch trocken. Die Busse fuhren allerdings so selten, dass wir nur eine Haltestelle fahren konnten. Unterwegs gab es vereinzelt schon süße, reife Mirabellen zu naschen. Die gefundenen Pilze (Riesenbovist) landeten nach der Heimkehr in der Pfanne und wurden noch ergänzt mit barfuß aus den Brennnesseln gefischten Parasolpilzen. Mit Hirse und pilzfreier Alternativsoße aßen wir das Abendessen wegen dem Dauerregen wieder in der Jurte.

Am Mittwoch wurde es sonnig und trocken. Die leider ausgesprochen schwierige Schatzsuche endete nachmittags erfolgreich. Die Kinder hatten wieder viel Zeit für Volleyball und das Baumhaus wurde mit Hängematte und Weltempfänger so richtig eingeweiht. Das zweite Zelthaus wurde nun auch fertig und bietet regensicheren Unterschlupf. Der Ausflug zur Dorfbewohnerin mit den vielen Tieren war ein Highlight, denn gerade eine Stunde bevor die Kinder ankamen hatte die Ziege Junge geboren (obwohl die Besitzerin gar nicht wusste, dass sie schwanger war). Die Kinder durften den beiden Zieglein Namen geben, Zacharias und Rosi. Die jungen Tschechisch-slowakischen Schäferhunde spielten wild mit den Kindern und dann durften sie doch noch, obwohl gerade kein Sattel verfügbar war, auf dem zahmen Hengst reiten.

Am sonnigen Abreisetag wurde unsere “Kakao-Challenge” endlich angenommen und erfolgreich gemeistert: Kochen einer Kakaomilch auf dem kleinen Holzvergaserofen. Zum Abschluss lässt sich positiv hervorheben, dass kein einziges Kind sich wegen den ausgesprochen nasskalten Nächten bei 11°C und den oft sehr bedeckten, tröpfeligen Wolkentagen wegen dem Wetter beschwert hat. Es war eine sehr lebhafte Gruppe und so mancher Running-Gag wird uns im Gedächtnis bleiben: “He is from the north, what to expect!”, deswegen also ganz ohne “Bad memories”, “Aloha” Freunde! 😉